Náhradní doručení a hmotněprávní následky doručení písemnosti soudem

S účinností od 1. ledna 2001 vstoupí v účinnost rozsáhlá novelizace občanského soudního řádu provedená zákonem č. 30/2000 Sb., která má mimo jiné lépe zajistit uplatnění a výkon oprávněných nároků věřitelů vůči dlužníkům.

Důležitou součástí občanského soudního řízení je řádné doručování písemností účastníkům řízení, když se v poslední době soudy více než dosud spoléhají na doručení zásilek uložením na poště, bez prokázání, zda se adresát v místě doručení skutečně zdržoval, či nikoliv. Řádné doručení soudních písemností je jedním ze základních práv účastníka na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Občanský soudní řád opustil starší právní úpravu, která umožňovala doručit úřední písemnost jiné osobě, aniž by jí to právní předpis přikazoval. Tím byla lépe respektována praxe při doručování písemností, neboť jinak hrozí časově neomezená námitka účastníka řádného nedoručení zásilky pro nepřetržitou přítomnost jiné dospělé osoby bydlící v témže bytě, domě či zaměstnané na stejném pracovišti v době doručování zásilky. To samo o sobě vylučuje doručení zásilky uložením.

Zákonodárce by měl zvážit znění novelizovaného ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. ještě do doby, než vejde v účinnost zákon č. 30/2000 Sb., neboť do budoucna je třeba důsledně zajistit úplné respektování ústavního práva na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

§ 46 odst. 2 o. s, ř. (Ustanovení je účinné do 31.12.2000)

Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Ustanovení 46 odst. 2 o. s. ř. pro případ nedoručení zásilky adresátovi přikazuje, tj. nikoliv umožňuje, doručení zásilky jiné dospělé osobě bydlící ve stejném bytě, domě nebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Smysl ustanovení spočívá v tom, že doručení nejlépe zaručuje, aby se adresát, zdržu,jící se v době doručování v místě doručení, zpravidla již tentýž den seznámil s obsahem písemnosti (vzdálenost adresáta od pošty, otvírací doba pošty, charakter zaměstnání adresáta, mnohdy neumožňující vyzvednutí písemnosti ve všední dny, dostupnost pošty veřejnou dopravou. zdravotní stav adresáta apod.).

§ 46 odst. 2 o.s.ř. (Ustanovení je účinné od 1.1.2001)

Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, působící v témže místě podnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručít, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Ustanovení § 46 o. s. ř. obligatorně vyžaduje tento způsob doručení písemností, a to:

– osobní doručení adresátovi,

-nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, potom doručení prostřednictvím jiné dospělé osoby bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti,

– není-li možno ani takto doručit, tj. není-li tato osoba ochotna obstarat odevzdání písemnosti anebo nikdo se v bytě, domě či na pracovišti nezdržuje, pak

  • uložení písemnosti na poště nebo u orgánu obce s výzvou adresátovi, aby si písemnost vyzvedl; písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Právní skutečnost rozhodující pro řádné doručení písemnosti uložením tudíž je, zda se v době doručení adresát udržoval v místě doručení (poznámka pošty adresát nezastižen) a zda bylo doručováno jiné dospělé osobě (poznámka pošty vždy chybí, tj. nebylo možno zásilku uložit).

Není-li na zásilce vrácené poštou uvedeno, že doručení jiné osobě ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2, věta druhá, o. s. ř. nebylo možné, nelze považovat písemnost za řádně doručenou uložením.

Jelikož soud má na výběr, jaký způsob doručení zvolí, nese soud odpovědnost za správnost a zákonnost doručování písemností, jež následně může sankcionovat vůči poště.

Náhradním příjemcem písemnosti bydlícím v témže bytě nebo v témže domě ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 0. s. ř. je třeba považovat dospělou osobu, která bydlí s adresátem ve stejném bytě; není-li možné doručit osobně adresátu ani jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě, je na místě doručit sousedovi adresáta správci nebo vlastníkovi domu, domovníkovi nebo členu jejich domácnosti, bydlí-li v témže domě (§ 39 odst. 8 poštovního řádu).

Podle ustanovení 47 odst. 1 o. s. ř., do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.

Mám za to, že usnesení o zastavení řízení musí být ve smyslu ustanovení § 47 odst. I o. s. ř. doručeno do vlastních rukou, neboť jde o písemnost, která má společně s návrhem na zahájení řízení a rozsudkem největší vliv na výsledek soudního řízení. Ačkoliv občanský soudní řád doručení usnesení o zastavení řízení výslovně neuvádí mezi písemnostmi, které se doručují do vlastních rukou, je v souladu s Listinou základních práv a svobod, zejména právem na spravedlivý soudní proces, aby předseda senátu určil jako formu doručení usnesení o zastavení řízení do vlastních rukou“.

Podle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 83/95: „Ústavní soud se zabýval i doručováním písemností pudle vyhlášky č.. 78/1998 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejich uživatelů (poštovní řád). Uvedený předpis sice upravuje existenci zásilek „do vlastních rukou“, nezakotvuje však institut tzv. náhradního doručení. (Výjimku tvoří pouze ustanovení § 46 poštovního řádu, které však dopadá na případy, kdy zásilku nelze uložit do domovní schránky, popř. do doručovací schránky, což se netýká souzené věci). O náhradní doručení jedná tolika příloha č.5 k poštovnímu řádu, která stanoví odlišné podmínky pro podávání a dodávání úředních písemností s doručenkou, která podle zvláštního předpisu odesílají soudy a další v příloze č.5 uvedené orgány. Lze tedy dovoli, že náhradní doručení doručovaných písemností mezi účastníky občansko-právních vztahů poštovní řád neupravuje.

Pošta je vázána ustanoveními vyhl. č. 78/1989 Sb., ve znění vyhl. č. 59/1991 Sb., poštovního řádu, o způsobu a povinnostech při doručování soudních písemností a není-li mezi poštou a soudem (ministerstvem spravedlnosti) zvláště ujednáno něco jiného, nemůže se pošta od znění poštovního řádu odchýlit.

Vznikne-li rozpor mezi ustanoveními o doručování písemností poštou občanského soudního řádu na straně jedné a ustanoveními poštovního řádu na straně druhé, mají ustanovení občanského soudního řádu přednost již s ohledem na rozdílnou právní sílu obou právních předpisů.

Zvolí-li soud (předseda senátu) za způsob doručení písemností poštou, odpovídá soud účastníkům za tento zvolený způsob doručení, včetně právních následků v důsledku rozporů mezi zněním ustanovení občanského soudního řádu o doručování a poštovním řadem. Zvolí-li soud (předseda senátu) jako způsob doručení poštou, je jako každý jiný uživatel pošty (objednatel) zavázán právy a povinnostmi, vyplývající z poštovního řádu. Odevzdáním zásilky soudem k poštovní přepravě vznikne mezi soudem a poštou smlouva o přepravě zásilek,jejichž práva a povinnosti vyplývají přímo z poštovního řádu.

Pokud není sjednáno jinak, není pošta povinna respektovat odlišnosti vyplývající z občanského soudního řádu o doručování soudních písemností oproti platnému poštovnímu řádu.

Pro účely občanského soudního řízení je na místě použití ustanovení poštovního řádu o doručování písemností tehdy, pokud nejsou v rozporu s ustanoveními občanského soudního řádu, případně jednacích řádů soudů. Aplikaci poštovního řádu pro doručování soudních písemností potvrzuje i příloha č. 5 poštovního řádu (Doprava úředních písemností s doručenkou ve vnitřním styku) stanoví odlišné podmínky pro podávání a dodávání úředních písemností s doručenkou, které podle zvláštního předpisu (trestní řád, občanský soudní řád, správní řád) odesílají soudy, státní zastupitelství, orgány Policie ČR a správní orgány.

PRÁVNÍ NÁSLEDKY DORUČENÍ

(§ 48 odst. 2 o. s. ř )

Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne I I. 10. 1999, sp. zn. 10 Cmo 606/98 (Právní praxe v podnikání č. I/2000):

Zdržuje-li se právnická osoba v místě doručování na adrese známé odesílateli, je třeba s účinností do 31. 12. 2000 považovat první, případně i druhý pokus o doručení ve smyslu ustanovení § 48 odsl. 2 o. s. ř. za okamžik, kdy věřitel požádal dlužníka k plnění peněžitého závazku ve smyslu ustanovení § 340 odst. 2 obch. zákoníku či § 563 obč. zákoníku (tj. písemnost se dostala do dispozice adresáta).

§ 48 odst. 2 o. s. ř. (Ustanovení je účinné do 31. 12. 2000)

Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doporučení na adresu jejího sídla uvedeného v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručenf, i když se adresát o tom nedozvěděl.

Zdržuje-li se právnická osoba v místě doručování na adrese svého sídla či jiné adrese známé odesílateli, je třeba s účinností od 1. 1. 2001 považovat den uložení zásilky podle ustanovení § 47 odst. 3 o. s. ř. za okamžik, kdy věřitel požádal dlužníka k plnění peněžitého závazku ve smyslu ustanovení § 340 odst. 2 obch. zákoníku či § 563 obč. zákoníku.

§ 47 odst. 3 o. s. ř. (Ustanovení je účinné od 1. 1. 2001)

Nebyl-li na adrese uvedené v odstavci 1 (pozn. adresa sídla právnické osoby, popř. jiná adresa, kterou adresát sdělí soudu) zastižen nikdo. kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedne-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, do tří dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení. považuje se poslední den lhůty za den doručení. i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Doručení písemností soudu do vlastních rukou podle občanského soudního řádu vyjma osobního doručení z důvodu dodržení ústavního práva účastníka na spravedlivý soudní proces ve smyslu článku 36 odst. I Listiny základních práv a svobod, vyžaduje zásadně přísnější podmínky pro doručování písemností než ustanovení občanského nebo obchodního zákoníku.

Není žádného věcného důvodu, aby hmotněprávní následky doručení písemnosti dojitím na adresu adresáta, který se v místě doručení skutečně zdržuje, byly rozdílné pro fyzické a právnické osoby. Není rovněž věcného důvodu, aby právnická osoba, která má zpravidla určitou organizační strukturu a personální obsazení, měla vůči fyzickým osobám výhodnější právní postavení při doručování písemností a měla tak reálnou zákonnou možnost, např. „zrušením“ svého sídla, znemožňovat či ztěžovat uplatnění práv věřitelů.

Je povinností právnické osoby, aby zajistila po celou dobu své existence svoji činnost i tím, že zajistí řádné přebírání zásilek určených této právnické osobě, např. i zřízením poštovní přihrádky, dosíláním pošty na jinou adresu. Nestane-li se tak, nemůže to být k tíži dobromyslných třetích osob (promlčení, prekluze, splatnost apod.), neboť jinak není nijak obtížné pro dlužníka uplatnění oprávněného nároku ztěžovat či dokonce zmařit.

Rozdíl v hmotněprávních a pracovněprávních následcích doručení písemnosti právnické osobě, která se v místě doručení zdržuje, je jen v rozdílném okamžiku posuzování těchto následků. Z hlediska hmotně právních následků je rozhodující okamžik, kdy projev vůle, obsažený např. i v žalobě samotné, dojde účastníkovi soudního řízení (dostane se do dispozice adresáta), např. žádost věřitele o zaplacení dluhu, výpověd’ z nájmu bytu, bez ohledu na jeho opomenutí či úmyslné nevyzvednutí písemnosti adresátem. Z hlediska procesněprávního potom sám občanský soudní řád stanoví rozhodný okamžik, kdy se písemnost pro účely soudního řízení považuje za doručenou, jako procesní podmínku pro další vedení soudního řízení.

Občanský soudní řád zásadně vyžaduje přísnější náležitosti pro splnění procesních podmínek při doručovúní soudních písemností než je doručování písemností samotným účastníkem právního vztahu z hlediska práva hmotného (občanského či obchodního); to je dáno veřejnoprávním charakterem soudního řízení a jeho právními následky (např. autoritativnost a vynutitelnost rozhodnutí).

ÚVAHY DE LEGE FERENDA

Jelikož je značný rozdíl mezi zněním ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. a reálnými možnostmi pošty při doručování soudních písemností, de lege ferendu, navrhuji novelizovat ustanovení § 46 odst. 2, věta první, o. s. ř. takto:

„Nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, může být písemnost doručena jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo témže domě, působící v témže místě posnikání anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti.“

Výklad hmotněprávních i procesněprávních ustanovení právních předpisů musí odpovídat všeobecně uznávaným výkladovým mezinárodním pravidlům, neboť i ten podléhá mezinárodní kontrole výkonu soudnictví členských států u Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Mám za to, že je v souladu s čl. 36 odst. I Listiny základních práv a svobod, aby zákonodárce výslovně stanovil za formu doručení usnesení o zastavení řízení, např. pro opomenutí při nezaplacení soudního poplatku, vadě žaloby, do vlastních rukou. Tento právní stav však může navodit i nález Ústavního soudu ČR při výkladu práva na spravedlivý soudní proces.

Rovněž ustanovení poštovního řádu, týkající se doručování úředních písemností, musí plně odpovídat příslušným ustanovením občanského soudního řádu.

Hmotněprávní následky doručení písemnosti soudem ve smyslu ustanovení § 46 0. s. ř. a § 48 odst. Z, resp. od I. 1. 2001 ve smyslu § 47 odst. 3 0. s. ř., zásadně nastávají při přímém doručení adres5tovi nebo jiné dospělé či pověřené osobě ve stejný okamžik jako procesněprávní následky. Při doručení písemnosti uložením nastávají hmotněprávní následky zásadně dříve než proresněprávní následky, a to již samotným dojitím písemnosti do dispozice adresáta bez ohledu na jeho opomenutí a bez ohledu na procesněprávní následky pro účely samotného občanského soudního řízení.

Zdroj: JUDr. Luboš Chalupa, www.akchalupa.cz

  1. Dobrý den,
    ve smlouvě mám napsáno toto znění,, Výpovědní lhůta trvá 3 kalendářní měsíce a začíná od prvního dne v následujícím měsíci po doručení výpovědi´´. Zajímalo by mě kdy se bere doručení výpovědi, když výpověď byla dána koncem října 2013 (pošta se snažila doručit 31.10.2013), ale fyzické vyzvednutí výpovědi na poště bylo 4.11.2013. Může mi prosím poradit jestli se počítají 3 kalendářní měsíce od listopadu nebo prosince a proč?

    Děkuji Špaček

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..