Zákon anebo spravedlivé přesvědčení?

KUPNÍ SMLOUVA UZAVŘENÁ V ROZPORU SE ZÁKONEM JE ABSOLUTNĚ NEPLATNÁ

Otázka absolutní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené v rozporu se zákonem [např. porušení předběžného opatření dle § 76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, porušení nařízení soudního výkonu rozhodnutí dle § 335b odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, porušení blokačních ustanovení restitučních právních předpisů] je konstantní judikaturou uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek již vyřešena tak, že kupní smlouva uzavřená v rozporu se zákazem nakládání s majetkem povinného je absolutně neplatná.4)

Právní názor o dodatečném zhojení absolutně neplatné smlouvy o převodu vlastnictví nemovitostí uzavřené v rozporu s kogentním ustanovením zákona zakazujícím nakládat s majetkem povinného nemá oporu ani v zákoně, ani v právní teorii – právní názor Mgr. Ing. Petra Baudyše je v tomto ojedinělý a navádějící k porušování zákona (úsilí o porušování zákona).

Smlouva o převodu vlastnictví věci, včetně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, uzavřená povinným v průběhu exekučního řízení s ujednáním o odkládací podmínce účinnosti smlouvy dle § 36 odst. 2 občanského zákoníku na dobu po skončení exekuce je však platná –stejně jako smlouva o smlouvě budoucí.

PŘEZKUMNÁ ČINNOST KATASTRU

Skutečnost, zda je účastník řízení oprávněn nakládat s předmětem právního úkonu a zda není omezen ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, zkoumá katastrální úřad v řízení o vklad do katastru nemovitostí ex lege jen ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Katastrální úřad nemá pravomoc – i kdyby byl přesvědčen o jiných právních vadách smlouvy o převodu vlastnictví nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí vyvolávajících její absolutní neplatnost – zamítnout návrh na vklad vlastnictví pro jiné než výslovně stanovené zákonné důvody (v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.), které existovaly ke dni podání návrhu na vklad.

Ustanovení § 47 odst. 4 exekučního řádu3) – na rozdíl od ustanovení § 44 odst. 7 citovaného zákona umožňujícího výjimky v případě běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku – stanoví absolutní zákaz nakládání s majetkem povinného dotčeného exekučním příkazem. Právním úkonem ve smyslu § 44 odst. 7 a § 47 odst. 4 exekučního řádu je smlouva o převodu vlastnictví nemovitostí a nikoli návrh na vklad vlastnického práva. Návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí není hmotněprávním úkonem ve smyslu § 34 občanského zákoníku, nýbrž procesním úkonem účastníka řízení učiněným na podkladě správního řádu. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí rovněž není hmotněprávním úkonem ve smyslu § 34 občanského zákoníku, nýbrž procesním rozhodnutím katastrálního úřadu jako orgánu státní správy.

Katastrální úřad má ze zákona zejména s ohledem na generální pravomoc soudů v občansko právních věcech jen omezenou pravomoc posuzovat vybrané právní otázky sloužící ke splnění jeho registrační činnosti při evidenci nemovitostí, a proto nelze oprávněně argumentovat tím, že katastrální úřad zkoumá omezení účastníků nakládat s převáděnými nemovitostmi jen ke dni podání návrhu na vklad; právní otázky, které ze zákona není oprávněn zkoumat katastrální úřad dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., zůstávají plně v pravomoci soudů včetně absolutní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené v rozporu se zákonem před podáním návrhu na vklad.

ABSOLUTNÍ NEPLATNOST PRO ROZPOR SE ZÁKONEM NELZE ZHOJIT

Smlouva o převodu vlastnictví věci, včetně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, uzavřená povinným jako převodcem v mezidobí od doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému dle § 44 odst. 7 exekučního řádu (případně od doručení exekučního příkazu dle § 47 odst. 4 exekučního řádu povinnému) až do skončení exekuce, tj. zpravidla úplného vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce nebo pravomocného zastavení řízení – s výjimkou sjednání odkládací podmínky smlouvy dle ustanovení § 36 odst. 2 občanského zákoníku a zákonných výjimek vyplývajících z § 44 odst. 7 exekučního řádu2) (běžná obchodní činnost, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku) – je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná.

Na tom nic nemění skutečnost, že návrh na vklad vlastnického práva na podkladě takto uzavřené smlouvy byl katastrálnímu úřadu podán až po skončení exekuce, neboť absolutní neplanost právního úkonu nelze dodatečně zhojit, nestanoví-li výslovně zákon jinak.1)

V případě, že kogentní ustanovení zákona výslovně zakazuje určité majetkové dispozice po určité období (například tak, že povinný nesmí majetek převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat, jinak je právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, neplatný), vyvolává porušení této povinnosti bez dalšího vždy absolutní neplatnost zakázaného právního úkonu pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. Právní následky tohoto porušení přitom nemají vliv na neplatnost dotčeného právního úkonu, bez ohledu na vědomost stran o tomto zákazu a bez ohledu na to, že jím nebyla způsobena třetí osobě žádná újma (např. z důvodu pozdějšího vymožení plnění exekutorem z jiného majetku povinného či zastavení exekuce).

Není žádného důvodu, aby srovnatelná a stejný účel sledující ustanovení § 335b odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (zákaz, aby po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povinný převedl nemovitost na někoho jiného nebo ji zatížil) a § 44 odst. 7 exekučního řádu 2) byla soudy vykládány rozdílně.5)

…ANI PODÁNÍM NÁVRHU NA VKLAD PO SKONČENÍ EXEKUCE

Byla-li smlouva o převodu vlastnictví věci, včetně nemovitostí, uzavřena povinnou osobou jako převodcem v průběhu celého exekučního řízení v rozporu s ustanovením § 44 odst. 7 a § 47 odst. 4 exekučního řádu (zpravidla do vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce nebo pravomocného zastavení exekuce) – s výjimkou výslovného ujednání účastníků o odkládací podmínce platnosti dle ustanovení § 36 odst. 2 občanského zákoníku a zákonných výjimek – je tato smlouva pro rozpor se zákonem vždy absolutně neplatná, a to bez ohledu na to, že návrh na vklad do katastru nemovitostí byl podán až po skončení exekuce.

ROZHODNÝM OKAMŽIKEM JE TOTIŽ ÚČINNOST SMLOUVY

Platnost smlouvy o převodu vlastnictví věci, včetně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, a její soulad (rozpor) se zákonem – dovolenost právního úkonu – nutno posuzovat ke dni jejího uzavření (účinnosti) a v případě sjednání odkládací podmínky ke dni jejího naplnění.

Pro zjištění, zda je smlouva o převodu vlastnictví věci, včetně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, pro soulad (rozpor) se zákonem – dovolenost právního úkonu – platná či nikoli, je rozhodující okamžik její účinnosti, kterým je u písemně uzavřených smluv (nestanoví-li zákon či smlouva výslovně jinak – např. odkládací podmínka dle § 36 odst. 2 občanského zákoníku) okamžik jejího podpisu všemi účastníky.

***
De lege ferenda navrhuji doplnit připravovaný nový občanský zákoník o toto ustanovení: „Výklad kogentního ustanovení zákona v rozporu s jeho jednoznačným slovním vyjádřením je nepřípustný.“

Poznámky:
1) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 1999, č. j. 22 Cdo 910/98 (in. Soudní rozhledy č. 2/2000): „Platné právo neumožňuje zpětné zhojení vad právních úkonů absolutně neplatných (konvalidaci). Proto je pro právní posouzení smlouvy o smlouvě budoucí rozhodný stav v době jejího uzavření, skutečnosti nastalé později nemají na její platnost vliv.“

2) § 44 odst. 7: „Po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.“

3) § 47 odst. 4: „Exekuční příkaz doručí exekutor oprávněnému, povinnému a dalším osobám, kterým se podle zvoleného způsobu exekuce doručuje usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu.“
4) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. č. 30/2005 Sb. rozh.: „Kupní smlouva, kterou povinný převedl nemovitost na jiného, i když usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí mu to soud zakázal (§ 335b odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). Pro právní úkony, které obsahem nebo účelem odporují zákonu, je charakteristické, že se ocitají v rozporu s výslovným imperativem (zákazem, příkazem) formulovaným v zákoně, popř. s imperativem obsahovým, tj. sice expressis verbis neformulovaným, ale ze zákona přímo vyplývajícím. Vznik a plnění z takových právních úkonů objektivní právo nepřipouští, jinými slovy, účinky, které s nimi účastníci spojovali, nemohou nastat.“

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2000, sp. zn. 1 A Co 18/2000 č. 59/2001 Sb. rozh.: „Kupní smlouva, kterou prodávající porušil zákaz převodu věci (nemovitosti) uložený mu vykonatelným předběžným opatřením ve smyslu § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř, je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná.“
Stanovisko Nejvyššího soudu ČR č. 34/1993 Sb. rozh.: „Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. je ustanovením kogentním (donucujícím), jehož význam je ještě zdůrazněn poslední větou tohoto odstavce, že totiž právní úkony uzavřené v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.“

Stanovisko Nejvyššího soudu ČR č. 31/2006 Sb. rozh.: „Již doručením usnesení o nařízení exekuce nastupují zákazy dispozic s majetkem povinného, nýbrž i s majetkem patřícího do společného jmění (§44 odst. 7 ex. řádu), a to i kdyby manžel povinného s takovým nakládáním souhlasil (§ 145 odst. 2 věta druhá obč. zákoníku). Samo usnesení o nařízení exekuce (aniž by zde byl exekuční příkaz) má tudíž dopad do majetkové sféry manžela povinného.“
Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 15 Cmo 7/2005: „Vydáním exekučního příkazu ohledně majetku, který má být exekucí postižen, není dotčen zákaz dispozice dlužníka s ostatním majetkem. Nakládá-li proto dlužník i s ostatním majetkem v rozporu s § 44 odst. 7 ex. R., jedná se o neplatný právní úkon.“

Nález pléna Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 8/06, bod 34: „Právní jistotě nepřispívá ani nejednotná soudní praxe při tzv. upuštění od exekuce (§ 46 odst. 3 věta první zák. č. 120/12001 Sb.). Dikce tohoto ustanovení naznačuje, že jde o neformální úkon exekutora, což nelze považovat za přípustné. Je třeba jednoznačně určit okamžik ukončení exekučního řízené (též ve vztahu ke třetím osobám, např. pro výmaz poznámky z katastru nemovitostí). Zatímco v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 soud usnesením ze dne 5. 3. 2004, č. j. Nc 733/2003-102, exekuci zastavil, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 žádný obdobný úkon nebyl učiněn. Ústavní soud považuje za vhodné, aby obecné soudy řízení o výkon rozhodnutí důsledně postupovaly podle § 268 odst. 1 písm. g) obč. soudního řádu a řízení zastavovaly i tehdy, zanikne-li vymáhaná pohledávka splněním v průběhu exekučního řízení.“

5) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2441/2006: „Podle ust. § 335 odst. 3 věty první o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 [totožnou úpravu – co do obsahu – přejal týž předpis účinný od 1. 1. 2001 – viz § 335b odst. 1 písm. a) o. s. ř.] musí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí obsahovat zákaz, aby povinný nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil.

Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Neplatnost právního úkonu podle § 39 obč. zák. je neplatností absolutní, která působí ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového právního úkonu vůbec nevzniknou, přičemž není rozhodné, zda účastníci smlouvy o důvodu její neplatnosti věděli.
Porušením zákazu uloženého usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2662/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 30/2005, a v němž dospěl k závěru, že kupní smlouva, kterou povinný převedl nemovitost na jiného, i když usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí mu to soud zakázal [§ 335b odst. 1 písm. a) o. s. ř.], je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.). V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak Nejvyšší soud uvedl, že pro právní úkony, které obsahem nebo účelem odporují zákonu, je charakteristické, že se ocitají v rozporu s výslovným imperativem (zákazem, příkazem) formulovaným v zákoně, popř. s imperativem obsahovým, tj. sice expressis verbis neformulovaným, ale ze zákona přímo vyplývajícím. Vznik a plnění z takových právních úkonů objektivní právo nepřipouští, jinými slovy, účinky, které s nimi účastníci spojovali, nemohou nastat. Na roveň výslovnému či obsahovému zákazu právního jednání lze klást případy, kdy účastníci řízení svými projevy vůle odporují tomu, co jim rozhodnutím zakázal soud, pokud zmocnění k takovému opatření má podklad v objektivním právu. Typicky jde o případy, kdy soud předběžným opatřením podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. účastníku uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 5. 2000, sp. zn. 18 Co 18/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/2001 pod č. 59), kdy zakáže povinnému nakládat s (movitými) věcmi, které vykonavatel sepíše (§ 324 o. s. ř.), nebo kdy vysloví zákazy převést (zatížit) nemovitost (popř. spoluvlastnický podíl), podnik, jeho část (popř. spoluvlastnický podíl), anebo věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit bez souhlasu správce [§ 335b odst. 1 písm. a), § 338h odst. 1 písm. a), c) o. s. ř.]. Okolnosti, že v určitých případech zákon soudu ukládá, aby rozhodnutím zákaz vyslovil, a že tím upravuje jeho postup v řízení, jsou pro posouzení následků jednání, jímž účastník rozhodnutí nerespektuje, bezcenné.
Jestliže v posuzované věci bylo zjištěno, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 12. 1994, sp. zn. E 349/94, které nabylo právní moci dne 31. 12. 1994, byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí – mimo jiné p. č. 980/1, ve vlastnictví povinného J. S., kterému byl současně dán zákaz, aby postižené nemovitosti převedl na někoho jiného nebo je zatížil, a přesto J. S. kupní smlouvou a smlouvou o zřízení věcných břemen ze dne 15. 12. 1997 prodal předmětné pozemky, jež vznikly rozdělením pozemku p. č. 980/1, žalobkyni, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, jestliže dospěl k závěru, že tato smlouva je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. a že se žalobkyně vlastnicí sporných nemovitostí na základě této smlouvy nestala.

K námitce v dovolání, že v dané věci ‚smluvní strany rozpor se zákonem odstranily čl. V. předmětné kupní smlouvy‘, v němž prodávající prohlašuje, ‚že ke dni zápisu vkladu vlastnického práva pro kupující nebudou na předmětu koupě váznout žádné dluhy ani zástavní práva pro existující pohledávky‘, dovolací soud dodává, že absolutní neplatnost smlouvy podle § 39 obč. zák. nelze vyloučit uvedeným prohlášením prodávajícího J. S. (a obecně ani ujednáním účastníků ve smlouvě obsaženým), které je pouze jeho jednostranným závazkem, a nikoliv dohodnutou odkládací podmínkou (k tomu srov. § 36 odst. 2 obč. zák. a komentář k němu), za níž se považuje taková podmínka, kde právní účinky platného právního úkonu nastanou až splněním této podmínky.“

Zdroj: JUDr. Luboš Chalupa, www.akchalupa.cz