Ke zpětné účinnosti zákona o majetku obcí

Otázka pravé zpětné účinnosti zákona při přechodu vlastnického práva je nejen důležitou otázkou právní teorie, ale dotýká se i základních zásad demokratického právního státu.

Vlastnické právo na základě zákona přechází jen na základě určitého zákonného ustanovení včetně konkrétního zákonného ustanovení jeho novely nejdříve k datu jeho účinnosti, přičemž jedině za naprosto výjimečných situací lze uvažovat o pravé zpětné účinnosti zákona či jeho části v souladu s Ústavou (např. ústavní zákon č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákon dekrety presidenta republiky, pro válečný stav za II.světové války). Takovouto situací jistě není přechod některých věcí z vlastnictví státu, na které se pozapomnělo v zákoně č. 172/1991 Sb. v původním znění.

Částí 14. zákona č. 10/1993 Sb. (účinnost 1.1.1993) byl zákon č. 172/1991 Sb., o majetku obcí (účinnost 24.5.1991) doplněn takto:
§ 3 se za odstavec 2 doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3) Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí z vlastnictví České republiky objekty komplexní bytové výstavby rozestavěné k 31. prosinci 1992 a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, včetně práv a povinností s nimi souvisejících, jestliže splňují podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a), a jejich investory byly ke dni účinnosti tohoto zákona okresní úřady, hlavní město Praha nebo města Brno, Plzeň a Ostrava.
(4) Do vlastnictví obcí, na jejichž území se nacházejí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházející věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, jestliže na okresní úřady, hlavní město Prahu a města Brno, Plzeň a Ostravu přešla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, pokud nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 nebo podle § 3 odst. 1 až 3.“

Zákonem č. 114/2000 Sb. (účinnost 1.7.2000), kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., přešly do vlastnictví obcí další věci z vlastnictví České republiky již s uvedením konkrétního data, slovy: „Do vlastnictví obcí dnem 1. července 2000 přecházejí i nemovitosti …..“
Článek II zákona č. 114/2000 Sb. výslovně stanoví, že: „Nároky založené tímto zákonem v čl. I se nedotýkají věcí, které před účinností tohoto zákona nabyly jiné osoby než stát.“

Zákon 277/2002 Sb. (účinnost 28.6.2002), kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., stanoví přechod dalších věcí do vlastnictví obcí z vlastnictví České republiky např. takto: „Do vlastnictví obcí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dále přecházejí nemovitosti uvedené v § 2 odst. 1 písm.a) až d), které jsou ve vlastnictví České republiky a které ke dni 31. prosince 1949 byly ve vlastnictví lesních družstev, jejichž podílníky ke dni jejich likvidace byly výlučně obce.“
Článek II zákona č. 277/2002 Sb. výslovně stanoví, že: „Nároky založené tímto zákonem v čl. I se nedotýkají věcí, které před účinností tohoto zákona nabyly jiné osoby než stát.“

„Slova ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění novely provedené zákonem č. 10/1993 Sb. “dnem účinnosti tohoto zákona” znamenají den účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. den 24. 5. 1991, a nikoli den účinnosti zákona č. 10/1993 Sb., který zákon č. 172/1991 Sb. novelizoval.“1)

Právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. 16/1999 Sb. rozh. je nejen v rozporu se zněním části 14 zákona č. 10/1993 Sb., nýbrž i základními principy demokratického právního státu, kterým nepochybně je Česká republika.

Neexistenci přechodných a závěrečných ustanovení k části 14 zákona č. 10/1993 Sb. je nutno spatřovat v mimořádných okolnostech při vzniku samostatné České republiky a zjevné věcné a časové tísni zákonodárce při tvorbě zákona č. 10/1993 Sb., novelizujícího jedním zákonem ze dne 19.12.1992, označeným již budoucím rokem, velké množství zcela různorodých zákonů najednou a nikoli domnělým úmyslem založit pravou zpětnou účinnost části 14 zákona č. 10/1993 Sb. Skutečnost, že přechodná a závěrečná ustanovení zákona 10/1993 Sb. nestanoví jiné datum účinnosti normy, svědčí pro nabytí dalších věcí do majetku obcí dnem účinnosti zákona č. 10/1993 Sb. (srov. čl. IV § 2 odst. 1 zákona č. 114/1948 Sb.)

Zákon č. 10/1993 Sb. byl vydán již za účinnosti Úmluvy uveřejněné pod č. 209/1992 Sb., o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto je nutno jej vykládat i v souvislosti s kautelami, na kterých je založena.
Při výkladu normy je nutno přihlížet i k tomu, zda novelizující norma je úplně novým zákonným ustanovením (doplňující norma), či zcela nebo částečně měnícím dosavadní ustanovení novelizovaného zákona (měnící norma).

Z důvodu, že zákonodárce použil v úplně novém novelizujícím zákonném ustanovení (doplňující norma) přítomný čas „přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona“ namísto např. „dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb.“ s přihlédnutím, že v čl. II zákonů č. 114/2000 Sb. a č. 277/2002 Sb. zákonodárce použil totožný termín „před účinností tohoto zákona, je „tímto zákonem“ v zákonech č. 10/1993 a č. 277/2002 Sb., s nepřípustností pravé zpětné účinnosti, jednoznačně myšlen jen novelizující zákon.

Z důvodu ochrany majetkových práv, jistoty v právních vztazích, zásadní nepřípustnosti pravé zpětné účinnosti zákona, zvláště pak nepřípustnosti nabývání a pozbývání vlastnictví na základě zákonného ustanovení zpětně, nelze na obvyklý přechod dalších věcí z majetku státu do vlastnictví obce na základě novel zákona č. 172/1991 Sb. připustit zcela výjimečný institut pravé zpětné účinnosti zákona.

Nepřípustnost pravé zpětné účinnosti zákona je základním principem demokratického právního státu a je bezvýhradně zastávána ustálenou (konstantní) judikaturou, např. jednoznačným vyloučením zpětné účinnosti zákona č. 114/1948 Sb. dni 1.1.1948. 2)

„Soud je dle čl. 95 odst.1 Ústavy vázán mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, a zákonem, tj. i čl. IV. § 2 odst. 1 zákona č. 114/1948 Sb., výslovně stanovící zpětnou účinnost ustanovení § 4 odst.7 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Má-li soud v konkrétním soudním řízení za to, že zpětná účinnost ustanovení čl. II bod 14 zákona č. 114/1948 Sb. je v rozporu s ústavním pořádkem, nemůže rozhodnout proti jednoznačnému a výslovnému znění platného zákona o zpětné účinnosti zákonné normy, nýbrž v takovém případě musí věc předložit Ústavnímu soudu s návrhem dle ustanovení § 64 odst.3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na zrušení č. IV § 2 odst. 1 zákona č. 114/1948 Sb. ve slovech „dnem 27. října 1945″. V žádném případě soud nemůže výkladem zasáhnout do zákonodárné moci tím, že sám dojde k závěru, že ustanovení čl.II bod 14 zákona č. 114/1948 Sb. nabylo účinnosti až účinností zákona č. 114/1948 Sb.“3), opačně 2)

Pravou zpětnou účinnost zákona nelze teoreticky vyloučit, avšak vždy se musí jednat o naprosto výjimečné případy odůvodnitelné zcela mimořádnými společenskými či přírodními podmínkami, např. válečným stavem, rozsáhlými sociálními nepokoji, velkými přírodními pohromami, těžko zvladatelnými epidemiemi apod., kdy zpětná úprava společenských vztahů je nezbytná a její předchozí úprava zákonem byla pro mimořádné a zpravidla nepředvídatelné okolnosti vyloučena.

V případě přípustnosti pravé zpětné účinnosti zákona 1) by zpětné nabytí vlastnictví obcemi mělo mj. ten následek, že rozhodnutí pozemkových úřadů o schválení dohody o vydání věci či rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby dle § 9 odst.2,4) zákona č. 229/1991 Sb., by nebyly dosud pravomocné, neboť by nebyly doručeny vlastníkovi (zpětnému) věcí, což jen ilustruje nepřípustnost pravé zpětné účinnosti ustanovení zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 10/1993 Sb. a č. 277/2002 Sb.

V případě přechodu věcí vyjmenovaných v novelizovaném ustanovení § 3 odst. 3, 4 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 10/1993 Sb. (účinného dnem 1.1.1993) a dále vyjmenovaných v novelizovaném ustanovení § 2b) zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 277/2002 Sb. (účinného dne 28.6.2002), je při aplikaci ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. nutno vycházet ze skutečnosti, zda oprávněné osoby uplatnily restituční nárok do 31.12.1992 anebo od 1.1.1993, resp. 28.6.002; pokud oprávněná osoba uplatnila restituční nárok ještě před 1.1.1993, resp. 28.6.2002, nepřešlo vlastnické právo k těmto věcem ve smyslu kogentního ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. na obec.

Z důvodu, že Nejvyšší soud České republiky v rámci sjednocování judikatury na základě zákona č. 355/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (nyní ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů) ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek při výkladu ustanovení § 3 odst. 3) zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 10/1993 Sb. zaujal jednoznačný právní názor o zpětné účinnosti ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 10/1993 Sb. 1), nezbývá účastníkovi soudního řízení, v rámci kterého se jedná o této rozhodující skutečnosti-datu přechodu majetku na obec, aby z opatrnosti podal podnět soudu k předložení věci Ústavnímu soudu České republiky ve smyslu ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o Ústavním soudu s návrhem na zrušení části ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 10/1993 Sb., ve slovech „dnem účinnosti tohoto zákona“.

Věci z vlastnictví České republiky přešly do vlastnictví obcí na základě části 14 zákona č. 10/1993 Sb. dnem účinnosti tohoto zákona 1. ledna 1993, na základě zákona č. 277/2002 Sb. dnem účinnosti tohoto zákona 28. června 2002, a nikoli zpětně dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. dnem 24. května 1991, což má mj. rozhodující vliv na otázku držby nemovitostí, platnosti právních úkonů v rozhodné době, uplatnění restitučních nároků, právní moci rozhodnutí soudů a pozemkových úřadů vydaných k předmětným nemovitostem apod.

Věci uvedené v části 14 zákona č. 10/1993 a věci uvedené v zákoně č. 277/2002 Sb. nepřešly z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí ani zákonem č. 172/1991 Sb. ani k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. 24.5.1991, nýbrž jen na základě novelizujících zákonů, a to k datu účinnosti novel, tj. 1.1.1993 a 27.6.2002.

Otázka data přechodu vlastnického práva z České republiky na obce na základě novel zákona č. 172/1993 Sb., a to zákona č. 10/1993 Sb. a č. 277/2002 Sb., má vyjma držby, vydržení, placení nájemného či bezdůvodného obohacení, praktický význam např. v případě vlastnických žalob s ohledem na ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. a žalob bytových družstev o uzavření darovací smlouvy dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy vlastnictví obce vylučuje nárok bytových družstev na bezúplatný převod pozemků do jejich vlastnictví a vlastnictví státu naopak tento nárok zakládá.

1) rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. 16/1999 Sb. rozh.
2)„Tak zvané znárodňovací předpisy z roku 1948 (zejména zákony č. 114/1948 Sb. – 125/1948 Sb.) neměly zpětnou účinnost, přestože ji v závěrečných ustanoveních proklamovaly. K zásahu do vlastnictví k znárodněnému majetku proto došlo (nejdříve) dnem jejich vyhlášení (28. dubna, resp. 5. května 1948 Sb.), tedy v rozhodném období ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích. (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17.5.1994 sp.zn. 3 Cdo 199/93, in.: Právní rozhledy č. 7/1994),
„Byl-li rozsah znárodnění podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. určen až zákonem č. 114/1948 Sb., který byl vydán 28.4.1948, potom v takovém případě došlo k přechodu věci na stát až po 25.2.1948 a lze tedy návrh na vydání věci posoudit podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích“ (usnesení Městského soudu v Praze č. 43/1995 Sb. rozh.)
(stejně dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.1996 sp.zn. 3 Cdon 464/96, in.: Právní rozhledy č. 3/1998, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.11.2001 sp.zn. 30 Cdo 193/2001, in.: Soubor rozhodnutí NS ČR, svazek 12/2002, nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.6.2002 sp.zn. II. ÚS 336/01, in.:Sbírka nálezů a usnesení ÚS ČR, svazek 26/2002).
3) Zpětná působnost zákonů o znárodnění (in.: Právní rádce 3/2002)

Zdroj: JUDr. Luboš Chalupa, www.akchalupa.cz

  1. Dobrý den pane doktore,

    Mám na Vás velkou prosbu o pomoc. Jsem zastupitelem obce Voděrady okres Ústí nad Orlicí. Jelikož funkci zastupitele a místostarosty vykonávám až po zaměstnání a to samé ostatní kolegové zastupitelé i starosta. Tak jsme zanedbali zákon 172/1991 a následující novelizace tak jsme se nepřihlásili o majetek, který byl napsán na MNV Voděrady. Pořád nás ujišťovali na katastru nemovitostí při výpisech, které jsme si nechávali dělat, že to nevadí. Letos nám poslali kupní smlouvu na pozemek pod autobusovou zastávkou. K tomu ještě i nájemní smlouvy na pozemky pod hasičárnou, obecním domem, autobusovou čekárnou v sousední obci, která je naší součástí. K tomu samozřejmě bude i budova hasičárny, budova obecního domu čekárna. To ještě nevím další souvislosti, které na nás Úřad pro zastupování státu vytáhne. Pan starosta tvrdí, že při jednáních, která vede na Úřadu pro zastupování státu mu dotyčné pracovnice slibují, ale v koncovém efektu co posílají je jiné než-li se domluvili.
    Tímto Vás prosím o radu jak bychom měli postupovat a co udělat proto aby se majetek, který vytvořili naši předci vrátil zase zpátky do rukou občanů obce Voděrady.

    S poděkováním a přáním hezkého dne

    Janecký

    724 064 935
    ivo.janecky@agra.cz

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..