V právní praxi vzniká otázka, zda je přípustné dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř. i tehdy, pokud po vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR rozsudek odvolacího soudu – na rozdíl od předchozích rozhodnutí ve věci samé – potvrdí ve věci samé jemu bezprostředně předcházející rozsudek soudu I.stupně, podá-li dovolání druhý účastník řízení (druhá strana sporu).
Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř. je rozhodující pro povinnost dovolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu II.stupně ve věci samé v zákonem stanoveném rozsahu na základě dovolacího důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem dovolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.), není zásadně přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 pím b) o.s.ř. jen tehdy, pokud další dovolání v téže věci podává tatáž osoba, případně její právní nástupce.
Posoudí-li dovolací soud přípustnost dovolání v rozporu s ustanovením § 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř. a tím i jeho rozsah poté, co již jednou na základě dovolání jiného účastníka sporu rozsudkem zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nesprávně, jedná se o porušení práva na spravedlivý soudní proces a rovnost účastníků vyloučením práva podat dovolání v zákonném rozsahu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř., např. i z důvodů, že rozhodnut vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování jen s odkazem na jeho předchozí rozsudek vydaný v téže věci.
Rozsah, v jakém se rozhodnutí soudu I.stupně napadá odvoláním, může odvolatel ve smyslu ustanovení § 205 odst. 4 o.s.ř. měnit jen po dobu trvání lhůty k odvolání, kdežto dovolatel může ve smyslu ustanovení § 242 odst. 4 o.s.ř. měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Dovolací soud je zásadně vázán dovolacími námitkami dovolatele a k jiným vadám napadeného rozsudku – s výjimkou základních procesních vad – zpravidla nepřihlíží.
V rozporu s právem na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je tak případ, kdy je v rozporu s ustanovením § 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř. ve spojení s ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. v neprospěch dovolatele posouzeno jeho dovolání, co do přípustnosti i co do rozsahu dovolacích důvodů s odkazem na předcházející zrušující rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný na základě dovolání jiného účastníka řízení.
Závěr: Z důvodu, že ustanovení § 237 odst. 1 písm.b) o.s.ř. jednoznačně zakládá každému účastníku řízení v zákonem stanovených případech právo podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nelze toto právo účastníka, jež je nedílnou součástí práva na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyloučit z důvodu, že jiný účastník řízení již předtím úspěšně podal dovolání, a to již s ohledem na zásadní vázanost dovolacího soudu rozsahem dovolání, dovolacími důvody, jednostranností dovolacích námitek apod.
1) rozhodnutí NS ČR in.: SJ 147/1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2006 sp.zn. 28 Cdo 3042/2005
Zdroj: JUDr. Luboš Chalupa, www.akchalupa.cz