Vzhledem k předpokládanému vstupu České republiky do Evropské unie, jakož i rozsahu znárodněného majetku, za který dosud nebyla poskytnuta původním vlastníkům žádná náhrada, zůstává nadále spornou otázka způsobu vypořádání náhrad za znárodnění podle dekretu č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zák. č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, a zák. č. 106/1950 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků.
II. Restituční zákon
Podle § 3 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění předpisů pozdějších (dále jen „zákon“) v případě, že k odnětí vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z let 1945 až 1948 došlo v rozhodném období, aniž byla poskytnuta příslušná náhrada, vzniká osobám oprávněným podle tohoto zákona nárok, který lze uplatnit podle zvláštního předpisu (zák. č.92/1991 Sb.).
Podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona se povinnost vydat věc vztahuje na případy, kdy v rozhodném období věc přešla na stát znárodněním vykonaným v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy.
Ust. § 2 odst. 1 zákona definuje rozhodné období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.
III. Judikatura soudů
Obecné soudy dosud vycházejí z právního názoru obsaženého mj. v rozsudku uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 43/95, tj. že uplatnění nároku oprávněné osoby na náhradu majetku odňatého podle dekretu č. 100/1945 Sb. přichází zásadně v úvahu jen tehdy, jestliže bylo provedeno až na základě jeho novelizace zák. č. 114/1948 Sb., který byl vydán 28. 4. 1948, tj. v rozhodném období, případně, že výměr o znárodnění musel být vydán až po 25. 2.1948. Tento právní názor obecných soudů potvrzují i dosud uveřejněné nálezy Ústavního soudu ČR.
Mám za to, že se praxe obecných soudů při zmírňování následků odnětí majetku podle dekretu č.100/1945 Sb. bez poskytnutí příslušné náhrady dosud jednoznačně nevypořádala s otázkou, co je křivdou ve smyslu zákona a kdy tato křivda skutečně vznikla, zda v rozhodném období či mimo ně.
Z tohoto pohledu jedině rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 1995 sp. zn. Cdo 177/93 (Právní rozhledy č.1/96), v souvislosti s konfiskací podle dekretu č. 108/1945 Sb., poprvé velmi opatrně spojuje okamžik vzniku majetkové křivdy až se samotným neposkytnutím náhrady.
Tento právní závěr, jak níže odůvodním a upřesním, považuji za zásadně správný, přičemž v případě nesprávnosti tohoto právního závěru vyplývají velmi závažné právní následky ve prospěch původních vlastníků znárodněného majetku, případně jejich právních nástupců, kterým za znárodněný majetek dosud nebyla poskytnuta žádná náhrada, a to bez ohledu na to, zda byla jejich případná žaloba dle zákona zamítnuta z důvodu, že se na daný případ zákon nevztahuje.
IV. Dekret č. 100/1945 Sb.
Podle § 8 dekretu č. 100/1945 Sb., účinného od 27. 10. 1945, pokud není stanoveno cit. dekretem jinak přísluší za znárodněný majetek náhrada, přičemž pro určení náhrady je rozhodný stav znárodněného podniku v den převzetí národním podnikem a závazků k němu v tento den náležejících. Náhrada se potom rovná obecné ceně majetku, vypočtené podle úředních cen ke dni vyhlášení dekretu, a není-li těchto cen, zjištěné úředním odhadem, po odečtení pasiv.
Podle § 9 odst. 1 dekretu č. 100/1945 Sb. se náhrada poskytuje v cenných papírech, v hotovosti či v jiných hodnotách. Cenné papíry vydá Fond národního hospodářství, o jejich použití rozhoduje vláda, přičemž jejich zúročení a umoření je zaručeno státem.
Ust. § 9 odst. 2 dekretu č.100/1945 Sb. byl zřízen Fond národního hospodářství se sídlem v Praze (dále jen „Fond“), který je samostatnou právnickou osobou.
Organizaci, správu a hospodaření Fondu a zúročení a umoření cenných papírů a úhradu na to, jakož i zásady o poskytnutí náhrady v hotovosti a jiných hodnotách upraví vláda nařízením (§ 9 odst. 5 dekretu č. 100/1945 Sb.).
Podle § 10 odst. 1 dekretu č. 100/1945 Sb. o náhradě a způsobu placení rozhodne ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí.
Ust. § 10 odst. 2 dekretu č.100/1945 Sb. stanoví, že náhrada je splatná do 6 měsíců od doručení výměru o náhradě, přičemž pro toto řízení platí dle odst. 3 ustanovení vlád nař. č. 8/28 Sb. (správní řízení).
V. Novelizace dekretu č. 100/1945 Sb.
Zákonem č. 114/1948 Sb. byly mimo jiné změněny některé části dekretu č. 100/1945 Sb. týkající se náhrady za znárodnění, z nichž nejdůležitější jsou tyto změny, a to:
- u nároku na náhradu v ust. § 8 odst. 1 dekretu 100/1945 Sb. tak, že pokud není stanoveno jinak, ani nejde o předlužení ve smyslu ust. § 5a odst. 1 dekretu, přísluší za znárodněný majetek náhrada;
- u výše náhrady v ust. § 8 odst. 2 dekretu 100/1945 Sb. tak, že pro určení náhrady je rozhodný stav majetku v den převzetí národním podnikem a závazků v tento den náležejících. Náhrada se rovná obecné ceně majetku, vypočtené podle úředních cen ke dni znárodnění, a není-li těchto cen, zjištěného úředním odhadem, po odečtení závazků.
Zákonem č. 106/1950 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, který je účinný od 1. 7. 1950, byl dekret č. 100/1945 Sb., změněn tak, že náhrada za znárodněný majetek se poskytuje:
- plněním obdobným dávkám z národního pojištění, (poskytnutí upraví vládní nařízení);
- v cenných papírech, k jejichž poskytnutí vydá Fond cenné papíry, které budou zúrokovány a umořeny z prostředků Fondu, přičemž jejich zúročení a umoření je zaručeno státem;
- v hotovosti (zásady poskytnutí upraví vládní nařízení);
- v jiných hodnotách (zásady poskytnutí upraví vládní nařízení).
Zákon č.106/1950 Sb. v novelizovaném znění dekretu č. 100/1945 Sb. zopakoval, že k provedení náhradové služby se zřizuje Fond znárodněného hospodářství se sídlem v Praze, který je samostatnou právnickou osobou s tím, že organizaci, správu a hospodaření Fondu upraví vláda nařízením.
Zákon č. 106/1950 Sb. dále svěřil pravomoc rozhodnout o náhradě a způsobu poskytnutí náhrady ministrovi financí v dohodě s věcně příslušným ministrem. Přiznáním plnění obdobného dávkám z národního pojištění se považuje náhrada za splacenou. Náhrada v cenných papírech, v hotovosti a jiných hodnotách je splatná do 6 měsíců od doručení výměru o náhradě. Na řízení o náhradě platí předpisy o správním řízení.
Ustanovení zák. č. 106/50 Sb. měnící § 10 dekretu č. 100/1945 Sb., které upravují pravomoc rozhodnout o náhradě a způsobu placení, splatnost.náhrady, jakož i předpisů platných pro řízení o náhradě nabývají zpětné účinnosti dnem 27. 10. 1945, tj. shodně s účinností dekretu č. 100/1945 Sb.
VI. Prováděcí předpisy k dekretu č. 100/1945 Sb.
Vládním nařfzením č. 253/1948 Sb., o Fondu znárodněného hospodářství, vydaným podle § 9 odst. 5 dekretu č. 100/1945 Sb. a zák. č. 51/1948 Sb., účinným od 1. 12. 1948 do 1. 1. 1952, bylo mimo jiné stanoveno, že Fond provádí náhradovou službu podle dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění čl. II zákona č. 114/1948 Sb., jakož i podle čl. I. zák. č.114/1948 Sb., přičemž současně určuje jeho statutární orgán s tím, že Fond právně zastupuje finanční prokuratura. Výdaje Fondu mj. tvoří výplaty na náhrady v hotovosti a v jiných hodnotách dle § 9 odst. 1 písm. b), c) dekretu č. 100/1945 Sb.
Vlád. nař. č. 253/1948 Sb. bylo zrušeno zák. č. 106/1951 Sb. , o úpravě financování národních a komunálních podniků. Ust. § 14 odst. 2 tohoto zákona stanoví, že od 1. ledna 1952 nevykonává Fond finanční službu, pokud se vztahovala na soustřeďování prostředků z podniků a ze státního rozpočtu a na financování podniků (věta první). Potřebnou úpravu organizace, správu a hospodaření Fondu znárodněného hospodářství provede a vyhlásí ministr financí (věta druhá), přičemž dnem, kdy tato úprava nabude účinnosti, se zrušuje vlád. nař. č. 253/1948 Sb., o Fondu znárodněného hospodářství (věta třetí).
Zákon č.106/1951 Sb., s výjimkou ust. § 14 odst.2 věty první a druhé, jakož i vládní nařízení č.107/1951 Sb., kterým se provádí tento zákon, zrušil s účinností od 1. 1. 1959 zákon č. 83/1958 Sb., o úpravě finančního plánování a finančního hospodaření národních podniků a ostatních hospodářských organizací státního socialistického sektoru.
VII. Právní závěry
Mám za to, že z výše uvedeného vyplývají tyto závěry:
- zákonnou podmínkou poskytnutí náhrady za znárodnění bylo doručení výměru o náhradě za znárodnění vydaného ve správním řízení (původně dle vlád. nař. 8/1928 Sb.) vlastníkovi, případně jeho právnímu nástupci;
- o náhradě a způsobu placení rozhodoval ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem;
- náhradu za znárodnění měl poskytnout Fond národního hospodářství se sídlem v Praze, který dosud formálně právně existuje;
- náhradu za znárodnění bylo možné poskytnout vlastníkům nejdříve od 1. 12. 1948;
- náhradu za znárodnění čs. stát vědomě znemožnil od 1. 1. 1952 zrušením nezbytných prováděcích předpisů o způsobu vyplacení náhrady dosud formálně právně existujícím Fondem znárodněného hospodářství se sídlem v Praze, který je samostatnou právnickou osobou;
- náhrada za znárodnění mimo rozhodné období, na kterou se nevztahuje zákon, není dosud splatná, což by umožnilo původním vlastníkům podat vůči formálně právně existujícímu subjektu, Fondu znárodněného majetku se sídlem v Praze, žalobu o náhradu podle níže vyjmenovaných znárodňovacích předpisů;
- neuplatněním nároku oprávněných osob podle zákona za majetek odňatý v rozhodném období dle dekretu č. 100/1945 Sb. nárok na náhradu za znárodnění zanikl.
Mám za to, že v případě odnětí vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z let 1945 až 1948, aniž byla poskytnuta původním vlastníkům či jejich právním nástupcům příslušná náhrada, ve smyslu zákona vznikla majetková křivda vždy v rozhodném období, neboť čs. stát (komunistický režim) programově a vědomě, postupem porušujícím obecně uznávaná lidská prává a svobody, politickou perzekucí původních vlastníků jako důsledku jejich příslušnosti k určité majetkové skupině, umožnil formálně poskytnutí náhrady až ode dne 1.12.1948 a jen do 1.1.1952, tj. v rozhodném období, přičemž poskytnutí této náhrady v rozporu s výše uvedeným, s výjimkou zvláštních mezivládních náhradových smluv, právně a fakticky zcela znemožnil od 1. 1. 1952 do 1. 1. 1990.
VIII. Okamžik vzniku majetkové křivdy
Za křivdu v souladu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 1995 sp. zn. Cdo 177/93, uveřejněným v Právních rozhledech č.1/96, tak považuji nejen neposkytnutí příslušné náhrady v rozhodné době, ale především nevydání výměru o náhradě za znárodnění od 1. 12. 1948 do 1. 1. 1990, případně zrušení tehdy platného a nevydání nového prováděcího předpisu o Fondu znárodněného majetku se sídlem v Praze od 1. 1. 1952 do 1. 1. 1990, jehož absence neumožňuje vydat platný výměr o náhradě jako základní podmínku splatnosti náhrady za znárodněný majetek.
V opačném případě mám za to, že nejsou zásadní právní překážky na straně původních vlastníků či jejich právních nástupců k uplatnění nároku (zatím předčasného) žalobou o náhradu za znárodnění podle dekretu č. 100/1945 Sb. mimo rozhodné období, tj. mimo působnost zákona, a to dle platných obecných právních předpisů České republiky vázané mezinárodními úmluvami.
V této souvislosti si nedovolím nepřipomenout právní praxi opomíjenou či neznámou skutečnost, že vyhláška ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR č. 526/1991 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhl. č. 324/1991 Sb., kterou se stanoví závazná osnova pro vypracování privatizačního projektu (formulář č. 3 A) stanoví za okamžik přechodu věcí na čs. stát datum zápisu nového vlastníka po znárodnění do pozemkové knihy. Tuto skutečnost zpracovatelé projektu dle cit. vyhl. dokladovali kopií výpisu z pozemkové knihy, popř. výměrem o znárodnění.
IX. Přiměřená aplikace dle dalších znárodňovacích předpisů
Právní závěry tohoto článku o okamžiku vzniku majetkové křivdy při znárodnění majetku fyzických osob bez vyplacení náhrady ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona a mimo rozhodné období všech osob se přiměřeně vztahují i na náhradu za znárodnění podle těchto předpisů:
- dekretu č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění čl. II zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru a podle čl. I zák. č. 108/1950 Sb.;
- dekretu č.102/1945 Sb., o znárodnění akciových bank,
- dekretu č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,
- zákona č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků,
- zákona č. 119/1948 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství,
- zákona č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami,
- zákona č.121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví,
- zákona č. 122/1948 Sb., o organizaci a znárodnění cestovních kanceláří,
- zákona č.123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků,
- zákona č.124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepních podniků a ubytovacích zařízení,
- zákona č. 125/1948 Sb., o znárodnění přírodních léčivých zdrojů a lázní a o začlenění a správě konfiskovaného lázeňského majetku,
- zákona č.126/1948 Sb., o znárodnění některých šlechtitelských podniků,
- zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a organizací státní ústavní léčebné péče.
Zdroj: JUDr. Luboš Chalupa, www.akchalupa.cz