Prohlášení zakladatele o vložení nemovitosti do základního jmění

Písemné prohlášení o vkladu zakladatele (společníka) nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti nebo jiného obdobného jmění právnické osoby (dále jen „obchodní společnost“) je zvláštním jednostranným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 ObčZ se stanoveným účelem ve prospěch obchodní společnosti, podmíněným jejím předchozím souhlasem a je jinou právní skutečností ve smyslu ustanovení § 132 odst. 1 ObčZ, na základě které obchodní společnost nabývá vlastnictví (majetek) společníka.

Právní povaha písemného prohlášení o nepeněžitém vkladu společníka nemovitosti jako zvláštního jednostranného právního úkonu vylučuje, že se jedná o smlouvu o převodu vlastnictví nemovitosti ve smyslu ustanovení § 46 ObčZ.
Právní povaha prohlášení zakladatele (společníka) o vložení nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti jako zvláštního a podmíněného jednostranného právního úkonu zakladatele (společníka) ve prospěch obchodní společnosti vyplývá z ustanovení § 60 odst. 1 ObchZ, které výslovně stanoví, že vlastnické právo k nemovitosti nabývá společnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem; písemné jednostranné prohlášení zakladatele (společníka) s úředně ověřeným podpisem nelze považovat za smlouvu, ale jedná se o jinou právní skutečnost ve smyslu ustanovení § 132 odst. 1 ObčZ, na základě které dochází k převodu vlastnictví ve prospěch určité osoby ke stanovenému účelu.

Hmotně právní podmínkou platnosti písemného prohlášení o vkladu nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti je i úředně ověřený podpis zakladatele (společníka).

Právní povaha písemného prohlášení zakladatele resp. společníka o vložení nemovitosti do základního jmění zakládané obchodní společnosti, jakož i při zvýšení základního jmění již existující obchodní společnosti, je totožná. Pro zákonná specifika nelze písemné prohlášení považovat za smlouvu o převodu vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 46 ObčZ, pročež projev vůle zakladatele (společníka) a souhlas společnosti nemusí být na téže listině.

Soudní praxe zastává právní názor, že v případě vkladu věci či majetkového práva, který je ve společném jmění manželů (SJM), do základního jmění obchodní společnosti, je nutný souhlas obou spoluvlastníků, jinak je vklad jako hmotně právní úkon ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 ObčZ ve spojení s ustanovením § 40a ObčZ relativně neplatný; nelze však přehlédnout, že soudní praxe se nově ustálila na právním názoru, že smlouva o převodu členských práv a povinnosti v bytovém družstvu, uzavřená v režimu obchodního zákoníku, jen jedním z manželů jako společným členem, je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 39 ObčZ.1)

Soudní praxe se tak aktuálně musí nově sjednotit, zda smlouva o převodu vlastnictví (majetku) ze společného jmění manželů nikoli nepatrné hodnoty uzavřená jen jedním z manželů, je relativně neplatná dle § 40a ObčZ anebo absolutně neplatná dle § 39 ObčZ, neboť nelze oprávněně zastávat právní názor, že u smluv o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze společného jmění manželů se jedná o absolutní neplatnost a u jiných majetkových hodnot ze společného jmění manželů jen o relativní neplatnost.

Relativní neplatnost vkladu nemovitosti do základního jmění ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 ObčZ ve spojení s ustanovením § 40a ObčZ může opomenutý manžel uplatnit vůči obchodní společnosti a manželovi, který je zakladatelem, resp. společníkem obchodní společnosti, v promlčecí tříleté lhůtě, ve smyslu ustanovení § 101 ObčZ, neboť zákon – občanský zákoník – stanoví zvláštní promlčecí dobu.2)

Vklad nemovitosti do společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti je ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, považován za úplatný převod vlastnictví k nemovitosti, kde základem daně je hodnota určená posudkem znalce podle obchodního zákoníku.

Předmětem vkladu nemovitosti do katastru nemovitostí je písemné prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem o vložení nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti doloženého společenskou smlouvou nebo zakladatelskou smlouvou nebo zakladatelskou listinou nebo jinou listinou s projevem vůle právnické osoby (např. usnesení valné hromady) přijmout nemovitost do svého základního jmění, a v případě zvýšení základního jmění též výpisem z obchodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku dokládajícím zvýšení základního jmění.

Použití majetku k podnikání
Použitím majetku ve společném jmění manželů (SJM) nebo jeho části k podnikání ve smyslu ustanovení § 146 ObčZ se týká jen osob podnikajících jako fyzické osoby nebo v rámci veřejné obchodní společnosti; souhlas manžela, který vyžadují obchodní rejstříky před zápisem společníka do obchodního rejstříku, je třeba považovat za souhlas manžela společníka ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 ObčZ, čili jen k předmětu vkladu jednoho z manželů do obchodní společnosti či k obchodnímu podílu.

Ustanovení § 146 ObčZ k použití majetku ve společném jmění manželů či jeho části k podnikání fyzických osob nebo veřejných obchodních společností je ve vztahu k ustanovení § 145 odst. 2 věta druhá ObčZ ustanovením zvláštním, a to koncentrací souhlasu k prvnímu použití majetku v SJM nebo jeho částí. Z ustanovení § 146 ObčZ současně vyplývá, že nedal-li nepodnikající manžel souhlas k použití k podnikání druhému z manželů již při prvním použití určitého majetku ve společném jmění manželů (SJM) či jeho části, jsou veškeré právní úkony při dispozicích podnikajícího manžela k tomuto účelu neplatné.

Ostatními záležitostmi ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 ObčZ nelze rozumět převod vlastnictví věci (majetkového práva) nikoli nepatrné hodnoty včetně vkladu do základního jmění společnosti, neboť ustanovení § 145 odst. 2 ObčZ se týká správy majetku náležejícího do společného jmění manželů a nikoli převodu vlastnického práva ze společného jmění, nestanoví-li zákon nebo smlouva o správě společného jmění manželů dle § 147 ObčZ jinak.

Převod vlastnického práva k věci individuálně určené nebo majetkovému právu ze společného jmění manželů zásadně není správou majetku ve smyslu ustanovení § 145 odst. 2 ObčZ, nýbrž odlišným institutem převodu vlastnictví ve smyslu ustanovení § 132 odst. 1 ObčZ.

Změna zápisu v katastru v průběhu konkurzu
Změna zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí po zahájení konkurzního řízení ve prospěch jiných osob, než je úpadce nebo zástavní dlužník, např. z důvodu neplatnosti prohlášení o vkladu nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti, vylučuje zařazení věci do konkurzní podstaty bez postupu správce a soudu ve smyslu ustanovení § 19 zákona č. 328/1991 Sb. i vůči nově zapsanému vlastníkovi a jejich následné zpeněžení správcem konkurzní podstaty, neboť by se jednalo o hrubé porušení vlastnických práv v rozporu s ustanovením § 126 ObčZ i čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Je-li nemovitost zapsána v katastru nemovitostí ve prospěch jiné osoby, než je úpadce nebo zástavní dlužník, je správce konkurzní podstaty povinen takovouto věc z majetkové podstaty úpadce vyloučit nebo v soupise majetkové podstaty provést zápis poznámky o jiných důvodech zpochybňující zařazení věci do soupisu s návrhem, aby soud ve smyslu ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. uložil osobě zapsané v katastru nemovitostí jako jejímu vlastníku podat proti správci žalobu; tento postup je nutno zvolit i tehdy, pokud dojde v katastru nemovitostí k novému zápisu jiného vlastníka nemovitosti až v průběhu konkurzního řízení, a to až do zpeněžení věci.

V případě neoprávněného zařazení nemovitosti do konkurzní podstaty, které se prokáže po zařazení věci do konkurzní podstaty, a to až do jejího zpeněžnění, je správce konkurzní podstaty povinen nově vyzvat pravého vlastníka nemovitosti k podání samostatné vylučovací žaloby; do pravomocného skončení řízení o vyloučení věci z konkurzní podstaty má pravý vlastník nemovitosti zapsaný v katastru nemovitostí s poznámkou o zařazení věci do konkurzní podstaty k tíži domnělého vlastníka naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem nemovitosti vůči úpadci, domnělému vlastníkovi a správci konkurzní podstaty úpadce.

Závěr
Z důvodu, že vklad nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti na základě písemného prohlášení společníka je převodem vlastnického práva na základě jiné právní skutečnosti ve smyslu ustanovení § 132 odst. 1 ObčZ, musí být prohlášení o vkladu k nemovitosti ve společném jmění manželů (SJM) podepsáno oběma manžely, jinak je prohlášení absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 39 ObčZ pro rozpor se zákonem; v takovém případě obchodní společnost případně nabude vlastnické právo k předmětu vkladu až na základě vydržení ve smyslu ustanovení § 134 ObčZ.

__________________________________
1) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. 26 Cdo 2220/2006: „Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 19. listopadu 2003, sp. zn. 26 Cdo 501/2003, uveřejněném pod C 2105 ve svazku 27 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu (v rozsudku, na nějž odkázali dovolatelé), dovodil, že je-li k uzavření dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ve smyslu § 230 obch. zák. legitimován člen družstva a ve skutečnosti dohodu uzavřel pouze jeden ze společných členů (žalobkyně), je takováto dohoda absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (s ustanovením § 230 obch. zák.). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozsudcích ze dne 28. července 2005, sp. zn. 26 Cdo 2440/2004, a ze dne 19. října 2005, sp. zn. 29 Odo 582/2005, a neodchyluje se od něj ani v projednávané věci.“
2) Viz CHALUPA, L. K otázce délky promlčecí doby podle obchodního zákoníku. Právní rozhledy č. 4/1997.

Zdroj: JUDr. Luboš Chalupa, www.akchalupa.cz