Otázka otcovství zemřelého muže, který nebyl manželem matky, k dítěti narozenému z umělého oplodnění, nebyla dosud řešena ani judikaturou, ani právní teorií. Při neúplnosti zákonné úpravy závisí řešení tohoto problému na právním názoru nalézacího soudu.
Matka je v § 50a zákona č. 94/1993 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“) definována jako žena, která dítě porodila, tj. bez ohledu na původ spermatu či vajíčka. S otcem je to složitější, zejména pak v případě, kdy muž, který není manželem matky, neudělí souhlas k umělému oplodnění,1) respektive udělí souhlas právně neplatný. Tato situace má totiž rozdílné právní následky v závislosti na tom, zda tento muž je, či není dárcem spermatu.2)
Jestliže je dárcem spermatu, pak je jeho otcovství nezpochybnitelné bez ohledu na jeho způsobilost k právním úkonům či splnění zákonných podmínek udělení jeho souhlasu k umělému oplodnění. V případě, že není dárcem spermatu, lze jeho otcovství k narozenému dítěti zpochybnit, ovšem jen z těchto důvodů:
– nezpůsobilost muže k hmotněprávním úkonům3) ve smyslu § 38 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), tj. nezpůsobilost udělit souhlas k umělému oplodnění,
– nesplnění obligatorních hmotněprávních podmínek pro udělení souhlasu zákonem stanoveným způsobem ve smyslu § 39 občanského zákoníku.
AKTIVNÍ LEGITIMACE PŘÍBUZNÝCH A DĚDICŮ?
V řízení o určení či popření otcovství jsou zásadně aktivně hmotněprávně legitimováni jen otec, matka, případně státní zástupce. Žaloba nejbližších příbuzných zemřelého muže, jenž nebyl dárcem spermatu a nebyl právně způsobilý k udělení souhlasu k umělému oplodnění matky, která nebyla jeho manželkou, resp. jenž udělil souhlas právně neplatný (dále jen „zemřelý“), o popření otcovství je vyloučena, v úvahu však přicházejí jiné procesněprávní prostředky.
Nejbližší příbuzní, resp. dědicové, zemřelého mohou podat žalobu ve smyslu § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád”) o určení, že zemřelý není otcem narozeného nezletilého dítěte, kdy je naléhavý právní zájem dán zejména dědickým právem a vzájemnými právy a povinnostmi nejbližších příbuzných vyplývajícími ze zákona o rodině.
Dědicové zemřelého mohou podat žaloba ve smyslu § 175k odst. 2 občanského soudního řádu o určení, že dítě narozené z umělého oplodnění není dědicem zemřelého, resp. o určení okruhu pravých dědiců s vyloučením dítěte jako jednoho z dědiců, a dále žalobu ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu o určení, že souhlas zemřelého k umělému oplodnění matky byl neplatný.
ZPOCHYBNĚNÍ DĚDICKÉHO PRÁVA DÍTĚTE
Z uvedených možností vyvrácení otcovství zemřelého se jako nejpraktičtější jeví zpochybnění dědického práva nezletilého dítěte ze strany dědiců zemřelého. Dle § 175k občanského soudního řádu totiž soud musí vyšetřit podmínky dědického práva domnělých dědiců, přičemž jako předběžnou otázku bude především zkoumat způsobilost zemřelého k právním úkonům, dodržení všech zákonných podmínek pro udělení souhlasu k oplodnění, zda ze zdravotních důvodů bylo málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem, jakož i to, zda dítě nebylo počato jinak4) apod.
Dědicům zemřelého lze tedy doporučit podání podnětu k zahájení dědického řízení, resp. přihlášení se do dědického řízení po zemřelém s tím, že výslovně popřou dědické právo nezletilého dítěte narozeného z umělého oplodnění pro absolutní neplatnost souhlasu zemřelého s umělým oplodněním, danou jeho nezpůsobilostí k hmotněprávním úkonům ve smyslu § 38 občanského zákoníku, resp. nesplněním obligatorních hmotněprávních podmínek pro udělení souhlasu zákonem stanoveným způsobem ve smyslu § 39 občanského zákoníku –
s povinností soudu vyzvat usnesením účastníka dědického řízení.
SOUHLAS K UMĚLÉMU OPLODNĚNÍ NELZE POVAŽOVAT ZA SOUHLASNÉ PROHLÁŠENÍ RODIČŮ
Souhlas muže a ženy k umělému oplodnění nelze považovat za souhlasné prohlášení rodičů ve smyslu § 53 zákona o rodině, neboť na základě tohoto prohlášení se určuje otcovství k ještě nenarozenému dítěti, je-li již počato. Proto nejsou otec ani matka limitováni šestiměsíční prekluzívní lhůtou určenou v § 61 zákona o rodině k popření rodičovství, nestanoví-li zákon výslovně jinak.
Souhlas muže k umělému oplodnění ženy ve smyslu ustanovení § 27d zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů je hmotně právní úkonem ve smyslu ustanovení § 34 obč. zákoníku, který tudíž může být neplatný ve smyslu ustanovení § 37 a § 39 obč. zákoníku.
***
Zápis muže, který není manželem matky, do rodného listu dítěte narozeného z umělého oplodnění, na základě souhlasu muže uděleného ve smyslu § 54 odst. 3 zákona o rodině, je pouze osvědčením určité právní skutečnosti, která je vyvratitelná pravomocným soudním rozhodnutím.
Otcovství k dítěti, které se na základě souhlasu muže narodilo po umělém oplodnění ze spermatu jiného muže, je zcela zvláštním právním institutem, který vylučuje popření otcovství z důvodů stanovených zákonem o rodině. Proto lze otcovství muže, který udělil souhlas k umělému oplodnění, vyloučit jen pro jeho nezpůsobilost k právním úkonům (k udělení souhlasu), či pro nedodržení všech obligatorních zákonných podmínek pro udělení souhlasu k
umělému oplodnění. V takovém případě by totiž udělení souhlasu představovalo absolutně neplatný právní úkon ve smyslu § 38 respektive § 39 občanského zákoníku.
Poznámky:
1) K souhlasu muže k umělému oplodnění ženy blíže viz § 27d zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
2) Zvláštní situace by nastala v případě prokazatelného odcizení spermatu muže za účelem oplodnění cizí ženy bez jeho vědomí. Takového muže nelze považovat za otce narozeného dítěte s povinností výchovy a výživy dítěte, neboť otcovství muže zakládá jen soulož nebo kvalifikovaný souhlas muže s umělým oplodněním ženy.
3) Hmotněprávní úkonem je dle § 34 občanského zákoníku „projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují“.
4) Zda žena neotěhotněla jiným způsobem lze nezpochybnitelně prokázat srovnáním DNA dárce evidovaného v registru dárců spermatu s DNA narozeného dítěte.
Zdroj: JUDr. Luboš Chalupa, www.akchalupa.cz