K rozsahu převzetí dluhu dle § 531 odst.1 obč. zákoníku

Jednou ze zásadních otázek právní praxe je rozsah převzetí dluhu ve smyslu ustanovení § 531 odst. 1 ObčZ, tj. přejímá-li nastupující dlužník s dluhem i příslušenství dle ustanovení § 121 odst. 3 ObčZ (úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení, náklady spojené s jejím uplatněním), či nikoli, nestanoví-li tak výslovně sama smlouva o převzetí dluhu.

Nezbytnou podmínkou převzetí dluhu i s příslušenstvím dlužné jistiny ve smyslu ustanovení § 34 ObčZ je skutečnost, že nastupující dlužník v době uzavření smlouvy o převzetí dluhu věděl o tom, jaký je skutečný rozsah dluhu co do jeho příslušenství, přičemž u právních úkonů, pro něž je obligatorně stanovena písemná forma, je nutno vycházet z textu listiny.

Z důvodu, že převzetí dluhu není ve prospěch nastupujícího dlužníka, nýbrž jej může značně zatížit (často více než samotná dlužná jistina), a protože se jedná o zcela samostatný právní institut ObčZ od 1. 4. 1964 (srov. nadpis ustanovení § 524 a § 531 ObčZ), není na místě extenzivní výklad ustanovení § 531 odst. 1 ObčZ ve prospěch převzetí dluhu včetně příslušenství, pokud zákon či smlouva o převzetí dluhu nestanoví výslovně jinak, byť stručně, např. „s příslušenstvím“.

Z důvodu, že § 531 odst. 1 ObčZ o převzetí dluhu, na rozdíl od § 524 odst. 2 ObčZ o postoupení pohledávky, výslovně neuvádí, že nově nastupující dlužník přebírá s dluhem i příslušenství, nepřejímá nastupující dlužník i příslušenství dluhu, vyjma nákladů soudního řízení v důsledku singulární sukcese, nestanoví-li smlouva o převzetí dluhu výslovně jinak, např. alespoň slovy „s příslušenstvím“. Nestanoví-li zákon či smlouva výslovně jinak, nebo to nevyplývá z podstaty věci (např. náklady soudního řízení po záměně účastníků), nedochází k převodu práva a k převzetí dluhu spolu s příslušenstvím samo o sobě.

Ustanovení § 532 ObčZ nezakládá přechod příslušenství s dlužnou jistinou, pouze je výslovnou zákonnou úpravou zachování obsahu závazku v důsledku změny povinné strany, tj. vylučuje reálnou námitku zániku povinnosti v důsledku nastoupení nově zavázané osoby.

Lze jen doporučit, aby smlouva o převzetí dluhu výslovně stanovila rozsah dluhu včetně jeho příslušenství, nejlépe s odkazem na uznání dluhu mezi věřitelem a dlužníkem či smlouvu o půjčce, jinak se nastupující dlužník, vyjma rozsahu převzetí dluhu, může dovolávat i relativní neplatnosti smlouvy dle § 49a ObčZ, a to i částečné.

Stanoví-li smlouva o převodu práva či o převzetí dluhu, že právo je převáděno či dluh přejímán i s příslušenstvím, je třeba mít za to, že se jedná o veškeré příslušenství vyjmenované v ustanovení § 121 ObčZ, není-li jednoznačně prokázán opak. Tímto výkladem je naplněn smysl § 121 ObčZ, neboť jinak by šlo v podstatě o nadbytečné zákonné ustanovení, muselo-li by být příslušenství vždy vyjmenováno v samotné smlouvě jako jednotlivé věci či jednotlivá práva.

Právní praxí je bezvýhradně přijímáno, že postoupení pohledávky či převzetí dluhu může být jak úplné, tak jen částečné. Nestanoví-li vlastní smlouva postoupení pohledávky či smlouva o převzetí dluhu výslovně jinak, je třeba mít za to, že je postoupena vždy celá pohledávka i s příslušenstvím či je převzat celý dluh bez příslušenství. Nelze se ztotožnit s benevolentním výkladem soudní praxe o určitosti výše postupované pohledávky či výše převzatého dluhu, i když určitost plnění nemusí být vždy vyjádřena nominálně, ale může být vyjádřena i slovně, např. „dluh ze smlouvy o půjčce peněz uzavřené dne … mezi věřitelem X a dlužníkem Y, která tvoří nedílnou součást této smlouvy“.

Ve smyslu ustanovení § 37 ObčZ je nezbytnou součástí smlouvy o postoupení pohledávky dle ust. § 524 ObčZ a smlouvy o převzetí dluhu dle § 531 ObčZ i ujednání o tom, zda se jedná o bezúplatnou či úplatnou smlouvu; v případě úplatné smlouvy musí být vyjádřena i cena za postoupení pohledávky či cena za převzetí dluhu (naopak splatnost ceny již být uvedena nemusí); v opačném případě se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro neurčitost s možností obcházení zákona dle § 39 ObčZ.

Nevyplývá-li ze samotné podstaty právního úkonu nebo není-li zákonem či smlouvou výslovně stanoveno či sjednáno jinak, jedná se v oblasti soukromého práva zásadně o smlouvy úplatné, pročež sjednání ceny je zpravidla nezbytné pro určitost smlouvy dle § 37 ObčZ. Stanoví-li ustanovení § 524 odst. 2 ObčZ výslovně, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, nelze tentýž právní následek výkladem přiznat i v případě převzetí dluhu dle § 531 odst. 1 ObčZ, které je upraveno jako samostatný právní institut občanského (obchodního) práva, pokud to nestanoví sama smlouva o převzetí dluhu.

Zdroj: JUDr. Luboš Chalupa, www.akchalupa.cz

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..